Opravdu nevím, co bych dělala, kdyby ze světa z ničeho nic zmizely počítače. Vůbec nevím, jak bych dokázala taky pracovat. Protože já jsem na počítači opravdu hodně závislá a nevím, jak bych mohla dál vykonávat svou práci. A jsem velmi zvyklá pracovat online a na homeoffice, takže si nedokážu představit, že bych každý den musela chodit do práce opravdu v denně. Tak jsem si řekla, že je lepší, pokud člověk umí opravdu nějaké základy na počítači. Já si vzpomínám, že můj první počítač jsem měla, když mi bylo asi patnáct nebo šestnáct let. A to pro mě byla tehdy úplná novinka. Připadala jsem si zase o něco lepší, protože jsem konečně už měla počítač jako všichni okolo.
Bohužel jsem ale byla úplně poslední, kdo počítač dostal. Sice to bylo dokonalé, že jsem mohla hrát s kamarády zase nějaké hry, ale zase jsem neměla tak dokonalý počítač, jako ostatní děti z ulice. Jistě to chápete sami. Děti jsou hodně závistivé a taky někdy zákeřně, tak se mi děti smály, že má o dost starý počítač, než mají jiní. Mrzelo mě to a někdy jsme si taky doma pobrečela. Měla jsem takový počítač, který byl asi už druhé ruky. Nebyl úplně pěkný a byla to taková velká šedá krabice, která se špatně spouštěla a když už se to pustilo, tak to trvalo opravdu velmi dlouho. Řekla jsem si, že tohle asi nemá cenu.
Takže jakmile jsem dostala konečně svou první výplatu, to mi bylo asi devatenáct let, tak jsem si pořídila svůj vlastní počítač. A tehdy stál úctyhodných dvacet tisíc korun. Ale musím říct, že jsem byla velmi nadšená, že mám konečně něco svého. A vy si pamatujete, jak vypadal váš první počítač? Jistě byl asi taky velký. Já znám ty staré první počítače a musím vám říct, že to byly sice skvělé věcičky na svou dobu vyspělé, ale že by byly nějak inteligentní a extra, tak to tedy ne. Byla jsem vážně ráda, že počítače šly kvalitou nahoru a máme nyní excelentní novinky.
